HDR je zkratka pro "High Dynamic Range", česky můžeme řící vysoký dynamický rozsah.

V jednoduchosti se jedná o vysoký dynamický rozsah zobrazované scény, tak aby vypadala velmi podobně jak jí vnímá lidské oko.

Zjednodušeně to znamená, že obraz, který uvidíte, lépe vykresluje scénu od nejtmavší černé až po velmi jasnou bílou. Je důležité pochopit, že abyste přínos HDR technologie mohli vůbec posoudit, musíte si ji prohlídnout naživo. Nelze to totiž poznat z prezentačních videí ani ze srovnávacích fotografií na klasických zobrazovacích monitorech či stránkách časopisů. Prostě jakákoliv prezentace HDR bez možnosti to ukázat na HDR zobrazovači je nesmyslná. Zážitek ze zhlédnutí HDR je neopakovatelný.

Je jasné, že má-li být tento “nový” HDR standard přínosný, je nutné v něm již zaznamenávat a nejen převést běžný záznam (SDR) na HDR a pak následně přehrávat. Celé to má přínos zejména pro scény s velkým dynamickým rozsahem, kde dříve již při pořizování záznamu musel kameraman vyhodnotit, zda zachovat zaznamenat škálu stínů v tmavé části, nebo prokreslit jasná místa oblohy anebo se vydat cestou kompromisu a "obětovat" oboje, aby výsledný obraz alespoň tak nějak vypadal.

S nástupem HDR je to jiné a již v době, kdy je publikován tento článek, tak existuje mimo krátkých prezentačních videí s vysokorychlostní kamerou již celá řada plnohodnotných filmů 4K/UHD s HDR. Zde si neodpustím poznámku, že za zmínku stojí opravdu jen nově natočené tituly, které byly v HDR formátu již zaznamenány a ne HDR obraz získaným postprosecem SDR obrazu a často spíše lidmi amatéry z řad filmových nadšenců. Taková konverze by ve Vás mohla vyvolat milný dojem, že HDR za to vlastně ani pořádně nestojí.

Existují různé verze HDR?

Ano a do určité míry stále přibývají nové. Nejčastěji jsou v dnešní době používané pro video tři: HDR10, Dolby Vision a HLG.